Nedávno se s velkým překvapením objevily svazky, které StB vedla na Jarka Nohavicu a podle kterých donášel na svoje kamarády.

Trochu mě ta zpráva zaskočila a dodnes si s ní nevím rady. Nohavica? Můj symbol folkového odporu a dobrého světa za totality?

Ano, Nohavica. Pamatuju si, jak jsem ještě před rokem 89 byl na koncertu Karla Plíhala a když jsem po vystoupení procházel kolem jeho šatny, ležel na stole nějaký vlasatý, zarostlý a opilý muž. Když mu Plíhal něco říkal, muž se zvedl. Přede mnou seděla moje ikona, ale ne tak, jak jsem si ji představoval. Ano, byl to Jarek Nohavica.

Měl tenkrát zákaz a tak asi, aby se nezbláznil, jezdil s Plíhalem po Česku a opíjel se. Nemusel. Mohl se vztyčenou hlavou vzdorovat osudu a stejně jako ženy Charty 77 bojovat denní boj s nelidskými povahami estébáků. Mohl roznášet dokumenty Charty a na schůzkách se s estébáky nebavit.

Každý ale máme svoji povahu, svoji dávku síly, která nám je denně přidělována a díky níž zápasíme s osudem. Nikomu to asi nelze vyčítat.

Mimochodem - Ženy Charty 77 je famózní ukázka toho, jak ženy musely být silné a bojovat za svoje rodiny i za sebe samotné. Po konci každého dílu sedíme s manželkou v němém úžasu a říkáme si: Jak bychom se zachovali my? Těžko říct.

Ale zpátky k tématu.

Jedna věc, která mě na tomto i na jiných příkladech odhalování agentů štve, je to, že nikdo nikdy nezkoumá, kde jsou ti estébáci. Co dělají teď? Potrestal je někdo alespoň tím, že o nich napíše, propere je trochu v novinách a v televizi, když už to nejde před soudem? A opravdu to před soudem není možné?

Bývalí agenti byli i obětmi. Režim, o kterém jsme si mysleli, že tu bude navždy, je drtil, vydíral, mučil a ničil jim životy.

Estébáci si ale počínali vědomě a svoje pohodlné životy stavěli na utrpení ostatních. Kde jsou teď? Vypařili se? Emigrovali?

Na Jarkovi Nohavicovi je, aby popsal svůj osud a už jen sám pro sebe si ujasnil, jaká síla ho srazila až ke koketování s ďáblem.

A přeju mu, aby si poté také sám odpustil. Nechtěl bych ho už nikdy vidět opilého ležet na stole někde v zákulisí.

Na to ho mám dost rád.