Mám dva postřehy z poslední doby, které souvisejí s tímto tématem a přestože o něm už bylo mnohé řečeno, neodpustím si o nich něco napsat.

Postřeh první: byl jsem na školení, jehož součástí bylo i seznámení s gender problematikou. Přednášející nebyla špatná, ale na můj vkus viděla některé věci poměrně černobíle. Přiznám se, že mě poměrně dráždí, když se někdo snaží napravovat křivdy a přitom přebírá podobné stereotypy.

Na diskusi nám paní lektorka nedala žádný čas a tak jsem se s kolegyněmi začal bavit poté.

Řeknu na rovinu, že moje sympatie jsou na straně žen. Přeji si, aby byly více v politice, v našem společném životě, aby i v době mateřské dovolené mohly žít normální život a zajímat se o věci jako jejich mužské protějšky. Mají na to právo o nic menší a je třeba tomu pomáhat.

Začal jsem tedy rozvíjet svoje teorie ve smyslu, že jako Strana zelených dáváme rovnoprávný prostor ženám, což se projevuje i na "násilném" upravování kandidátek, kde se striktně střídají muži a ženy.

Dostalo se mi však zvláštní odpovědi. Jedna kolegyně mi oponovala, že pokud to opravdu takto děláme, může se stát, že se do správné pozice nedostanou schopnější muži. Hmmm... na to jsem těžko hledal odpověď. Znamená to tedy, že žena je automaticky neschopná a zabírá místo lépe vybavenému muži?

Nakonec jsme se nějak neshodli - se svým feminismem jsem u tehdy přítomných žen nepochodil - ke svému údivu.

Postřeh druhý: před časem jsme měli sjezd strany. Velká účast žen v sále byla víc než zřejmá a u Strany zelených ne překvapivá.

Když se volily místopředsedkyně, padaly i různé otázky, mj. jestli to např. Dana Kuchtová jako žena zvládne být ve funkci, být ministryní a starat se o dítě.

Dana odpověděla překvapivě a velmi logicky: "Ptal se snad někdo Martina Bursíka, když kandidoval, jestli to všechno zvládne?".

Samozřejmě že neptal. U muže se totiž předpokládá, že má v ženě oporu a ta se o děti a domácnost postará.

Myslím si, že problém s uplatněním ve společnosti se netýká pouze žen. Potřebujeme, aby do věcí veřejných mluvilo více lidí. Třeba jen občas, ale podle svých možností a sil.

Takže dejme více místa ženám, ale i důchodcům, tělesně nebo duševně postiženým, mladým, matkám na mateřské nebo otcům na otcovské.

Nemají to často lehké, a v tak dynamické společnosti, ve které žijeme, jim může ujíždět vlak, který bez cizí pomoci už těžko mohou chytit.