Zjednodušeně řečeno se tu střetávají dva světy - svět názoru, že důsledkem voleb je přenesení odpovědnosti a rozhodování na volené zástupce, a svět pohledu, že i během volebního období je nutno neustále konzultovat své činy, názory a postoje s občany.

A je už jedno s jakými. Někdy se opravdu setkáváte s rozličnými typy. Musím říct, že se s občany setkávám rád a že i ten největší stěžovatel je pro mě výzvou, abych se pokusil vykřesat i z naprosté beznaděje alespoň něco. Někdy stačí jen naťuknout, promluvit si, někdy je to těžší i proto, že starší generace je často v zajetí totalitního pojetí „My nic nezmůžeme, ale i kdybychom zmohli, stejně to nemá smysl", a stane se, že se sejdete s občanem, s kterým to prostě nejde. Nedávno za mnou přišel člověk, o kterém kolují na úřadě úděsné zvěsti. Vysvětloval jsem, naslouchal, nabízel řešení, přesto to ale skončilo tak, že jsem byl označen za toho nejhoršího z nejhorších. Kolegové vědí, o kom píšu.

Přesto jsem naprosto přesvědčen, že jako politici naslouchat musíme.

Ve čtvrtek na Zastupitelstvu hlavního města Prahy se minulý týden stala pozoruhodná věc. Demokraticky zvolený politik se změnil v demokrata nového typu.

Když se projednávaly změny územního plánu, přihlásili se o slovo tři občané. Chtěli v délce pěti minut vystoupit a takto krátce něco říct k problému. Protože se nejedná např. o starosty či poslance, musí předsedající nechat hlasovat o tom, zda smějí vůbec promluvit. Podle mě by sice měl být upraven jednací řád tak, aby měli právo vystoupit automaticky, ale hlasování je nyní nutnost. Stalo se, a ze tří prošel sítem pouze jeden. Na dotaz jednoho ze zastupitelů, proč předkladatel materiálu radní Langmajer hlasoval proti vystoupení dvou z nich, odpověděl následující: „Nikdo mě nemůže nutit, abych v demokratické společnosti poslouchal zástupce sdružení Arnika pana Skalského".

To bylo od pana radního opravdu jasné sdělení. Nic asi nemohlo vyjádřit myšlenkový pochod některých politiků lépe, než právě tato věta. My nebudeme naslouchat, a vůbec už ne poslouchat lidi s nějakým jiným názorem, protože my si o nich už něco myslíme. Prostě je rozdělíme na ty pro nás příznivé, a na ty ostatní.
Na tomto zastupitelstvu se tak nestalo poprvé. Viděl jsem zde tento zvyk několikrát a vždycky mě to šokovalo.

Jak to nazvat, abych neupadl do klišé a frází? Arogance moci? Zneužití momentální síly? Znásilnění slova demokracie? Prznění občanské společnosti?

Radní Langmajer nebyl jediný, kdo hlasoval proti vystoupení. Slyšel jsem i o dalších.

Podařilo se tak vytvořit demokrata nového typu. Demokrata, který v demokratické společnosti demokraticky poslouchá, co chce. Demokrata, který ve své časově omezené funkci placené z peněz těch, kterým by měl naslouchat, demokraticky nenaslouchá. Demokrata, který vládne a nerespektuje právo lidí říct na zastupitelstvu jiný názor.

To chceme?

Bonus - stenozáznam ze Zastupitelstva hl.m. Prahy:

"Prim.  B é m :
Nevidím další přihlášené do rozpravy z řad zastupitelů, berme to jako uzavřenou diskusi. Jsou tady tři přihlášení z řad občanů: pan David Štěrbáček - Zelené Roztyly, občanské sdružení, paní Marie Bumbová – bez lokalizace a pan Martin Skalský – sdružení Arnika.
Budeme hlasovat o návrhu na umožnění vystoupit nejprve pana Štěrbáčka, Zelené Roztyly o. s. Pro 40, proti 0, zdrželo se 12. Návrh byl přijat.
Nyní pan Martin Skalský, sdružení Arnika. Kdo souhlasí a návrhem na vystoupení? Pro 33, proti 2, zdrželo se 19. Návrh nebyl přijat.
Paní Marie Bumbová – bez adresy. Prosím o hlasování. Pro 35, proti 3, zdrželo se 16. Ani v tomto případě zastupitelstvo neschválilo.
Slovo má pan David Štěrbáček.

P.  Š  t ě r b á č e k :
Jsem ze sdružení Zelené Roztyly. Poprosil bych vás k problematice Velkých Roztyl. Území v současné době nabízí investorům dostatečné možnosti, aby tam provedli výstavbu. Domníváme se, že není potřeba navyšovat tam ještě koeficienty výstavby a měnit stávající zelené plochy na plochy vhodné k výstavbě. I tak investoři mají dost možností, jak mohou realizovat své projekty na tomto území  a není potřeba  ještě ukrajovat ze zeleně, která je tam k dispozici.
Jestliže nestáhnete návrh na celoměstsky významnou změnu, prosím, abyste o tom hlasovali odděleně od balíku ostatních celoměstsky významných změn.

Prim.  B é m :
Kol. Witzany se ještě hlásí.

P.  W i t z a n y :
Hlásím se do rozpravy v návaznosti na předchozí hlasování o vystoupení hosta. Zastupitelé by měli mít šanci reagovat na vystoupení občanů. Podle mne rozprava ukončena nebyla, a jestliže byla ukončena, není to šťastné. Musíme naslouchat veřejnosti a potom diskutovat.


Prim.  B é m :
Věřím, že to nebylo šťastné, ale bylo to rozhodnutí zastupitelstva.        

P.  W i t z a n y :
Jenom dvě věty. Proč pan Langmajer hlasoval proti? Jak můžeme věřit tomu, že naslouchá připomínkám občanů, když hlasoval proti vystoupení těchto občanů? Souhlasím, kdyby jich bylo 300, ale měli jsme tady tři občany, kteří chtěli vystoupit. Jak mám věřit, že zohledňujete názory občanů a ne názory velkých investorů, kterým jste jistě věnoval mnoho hodin?

Prim.  B é m :
Konstatuji, že rozprava byla ukončena. Závěrečné slovo má předkladatel.  

P.  L a n g m a j e r :
Začal bych u pana kol. Witzanyho. V jednom případě jsem hlasoval pro u Sdružení Roztyly, protože předpokládám místní příslušnost dotyčného k této lokalitě, aspoň s velkou pravděpodobností. Nikdo mi v demokratické společnosti nemůže diktovat, abych naslouchal třeba sdružení Arnika. To je věc každého člověka, může se rozhodnout. Proto se také o tom hlasuje.
 Rozumím tomu, že sdružení Arnika, které dostává obrovské dotace z EU na to, aby mluvilo do všech staveb  po celé České republice, má mnoho dobrých důvodů vystupovat zde, zviditelnit se, mluvit do věcí, ke kterým nejsou ani místně příslušní. Nechte ale na mé vůli, abych se mohl rozhodnout, zda je chci nebo nechci poslouchat. To je jedna věc.
Kol. Ryšlinková tady mluvila o různých expertizách ohledně Roztyl týkajících se obchodních center, že v okolí je dost obchodních center a že není potřeba je tam stavět. Myslím si to také, žádné obchodní centrum se tam ani stavět nemá. Nevidím důvod, proč tady máme mluvit v Dolních Roztylech o výstavbě obchodních center. Proč si tyto věci vymýšlíte? Nerozumím tomu.
Druhá věc je, co nás vedlo k tomu, abychom se do revitalizace Dolních Roztyl pustili. Bylo to, že chceme umožnit Dopravnímu podniku revitalizaci autobusového nádraží. Druhá významná věc je výstavba domu, který je paralelní s dálnicí D1 nebo ulicí 5. května, podle toho, jak to berete. Právě kvůli tomu, aby byl zbytek lokality ochráněn před hlukem. Nedějí se tam žádná zvěrstva, nevymýšlí se tam žádné zvláštní developerské projekty, nezastavuje se zeleň a nic podobného. Být vámi tak počkám na definitivní podobu projektu, až sem s ním přijdeme, a nekritizoval bych něco, co jsem ani neviděl a ani vidět nemohl. Pokud máte nějaké supertajné materiály od sdružení Arnika, což byste mohl mít, tak je sem přineste, rád je uvidím.
Ke kol. Pochemu. Četba zákona nikomu neuškodí, je to v pořádku. Jen jsem nepochopil účel. Chtěl jste nám naznačit, že se pohybujeme mimo zákon? Nevidím jediný důvod, proč jste to udělal. Nedokáži na to reagovat.
Vznik lokálních center u kol. Březiny. Je to vcelku úsměvná věc, že lokální centrum není celoměstsky významné. Nemyslím si to. Když bude deset lokálních center, může to být celorepublikově významné. To je stejná hra, jaká se tady otevírá vždycky při změnách, a to je ta hra, proč se projednávají změny a proč se nepočká na nový územní plán. Říkám: proč se má zastavit vývoj v Praze a rozvoj jednotlivých lokalit a čekat na nový územní plán? To jsou otázky, kterým nerozumím a  nechci na ně odpovídat."

Video můžete shlédnout zde